Na sv.Jiří přijeli na Žižkov finští guru world music. Na živo jsem je ještě neviděl a hodně jsem se na ně těšil.
Jako předkapela se představili Njorek. V této neofolkové kapele hraje na čelo legenda Olin Nejezchleba, který vystoupení prokládal rozkošnejma hláškama na finská témata. V muzice jsou slyšet vlivy různých kultur od moravských lidovek po Kelty. Rozhodně příjemná záležitost.
Krátce po osmé nastoupili Värttinä propagující na svém turné po Evropě novou placku Miero.
Začátek konceru byl oboustraně chladnější. Ale nakažlivý crossover severských lidovek s rockem, židovskou hudbou okořeně arabskými esencemi rozehřál našlapaný Akropolis až k bodu varu. Na muzikantech je vidět, že tu hrají rádi a koncert si užívali. Hannu Rantanen si s basou dával zajímavý kreace, až ho v závěru koncertu zpívající divoženky uhranuly. Zpěvačky disponují mocným šarmem i hlasem a rozhodně je i na co koukat ;-).
Před muzikantama hluboce smekám. Vygradovali koncert až do téměř hardcore konce. Opravdovým mistrem svého nástroje se ukázal usměvavý bubeník Jaakko Lukkarinen, který dokázal ukočírovat přechody z třípětkového rytmu do čtvrtin a zpět. Chvílema jsem se nedokázal ve spleti rytmických a melodických složek zorientovat. A přece to všechno pasovalo. Prostě paráda.
Zkrátka Akropole fo finským hvězdám „sežrala i s navijákem“. Bylo to parádní sousto
VÄRTTINÄ hraje v tomto složení:
SUSAN AHO – zpěv
MARI KAASINEN – zpěv
JOHANNA VIRTANEN – zpěv
JANNE LAPPALAINEN – bouzouki, saxofony
HANNU RANTANEN – basa
MARKKU LEPISTĂ – heligonka
LASSI LOGREN – housle
JAAKKO LUKKARINEN – bicí a perkuse
ANTTO VARILO – kytara
Skupina Värttinä (finsky Vřeteno) je zakladatelem nového finského folku. Vznikla v roce 1983 karelské vesnici Rääkkylä. Tehdy se věnovala čistě ugrofinskému folklóru, tvořilo ji patnáct dívek, která za doprovodu folkových muzikantů zpívaly a hrály na finský národní nástroj kantele. Tradice hudby, kterou hrál soubor Värttinä, „runo songs“ trvá déle než tisíc let, texty těch písní pocházejí z období vikingů a melodie bývají pentatonické.
V roce 1990 prodělal soubor radikální přerod, když jádro skupiny doplnili rockoví instrumentalisté. Värtinnä se okamžitě stala přední představitelkou fúze tradice a moderních prvků ve world music. Dokázala zaujmout široké vrstvy posluchačů, aniž by se zřekla kořenů, její současné texty jsou už víc metaforické, člověk o nich musí víc přemýšlet.