Včera večer sem po dlouhý době zavítal do nejkultovnější putyky v Praze U vystřelenýho voka. Zahrála tu neméně kultovní kapela Umělá hmota. Jaký bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že v UH hraje kolega z firmy (ten s nejkratšíma vlasama).
Voko se zaplnilo přesnejma žižkovskejma týkama a typoňkama a UH se do toho vopřeli. V tu chvíli sem se vrátil do roku 1988 do nějaký stodoly u Žamberka, kde kdosi zapíjel narozeniny.
Pánové to tam tlačili, konzumace u výčepu neváznula a Voko se bavilo. Kapela hrála hlavně nový songy, který ani neznám, ale zahudli i pár povědomých kousků.
Tenhle večer jsem si fakt užil. Ovanula mě nostalgije, ale jen na chvíli.
Pokud vás taková muzika baví, vyražte na ně! Umělá hmota je při síle.