V pondělí přijela do Lucerna music baru legenda indie scény kapela Prouza. Po 14 letech vydává novou desku V tichosti. Nedávno jim vyšel retrospktivní double V otrhaném domě & Ve dne v noci. Obě desky vyšly u Indies Scope.
V Praze byl avizovaný křest nové desky, který však neproběhnul. I když z původní sestavy zbyl jen kytarista Láďa Franek, je rukopis Prouzy jasně čitelný. Nová deska rozhodně není kopáním do mrtvoly. Nové skladby mají spoustu enrgie. Když tak o tom přemýšlým a poslouchám novou desku, slyším tam Joy Division, Dunaji i K25A. A na koncertě to pánové pěkně přiostřili. Temně hypnotická rytmická linka, proplétající se syrové linky kytar a jasně čitelný ponurý až minimalistický zpěv vytvořily působivý celek. Prouza jako zamlada, jen temější a syrovější. Přesně tak to mám rád.
stejná píseň
do stejně temné noci
mění se jména
zůstává pocit
stejné kříže
do stejné hlíny
křídla, mříže,
světla a stíny
K pozitivnímu dojmu přispívají i texty o které se dělí Pavel Indrst, Karel Mařík a Dagmar Čaplyginová.
Takový návrat legendy se jen tak neslyší. Prouzo udělal jste mi radost.
Po malé pauze, kterou jsem strávil v nekonečné frontě na pití, nastoupili na pódium Priessnitz. Jejich hudba je i díky klávesám zvukově bohatější. Ale Prouza je mi přeci jenom bližší. V paměti mi utkvěla hodně ostrá koncertní verze skladby Stereo. Jaromír 99 Švejdík si během setu osvěžoval hlasivky červeným vínem a koncert příjemně ubíhal.