Protože začal podzim a blíží se 28. říjen stanuli jsme i letos na vrcholu Sněžky. Letos jme procházku synchronizovali s 21 hlavou neratovickou skupinou, která šla v opačném směru.
Tradiční zázemí nám poskytnula chaloupka Na konci Světa. V sobotu dopoledne jsme za neskutečného počasí vyrazili. Prvním bodem byla Chata na rozcestí. Tam trénovali běžci a házenkářky a další podobní šílenci. Cesta pokračuje kolem chaty Výrovka přes hřeben na Luční boudu. Tam je silně znát změna majitele. Usměvavý personál kmitá a svíčková byla jako od babičky. A Budvárek jako křen. A znovu na cestu. Přes slatě a polskou hranici k polské boudě. Tam je už nával jako na metru Anděl. A poslední úsek vzhůru na Sněžku. Na ceste je hodně těsno. Kousek pod vrcholem potkáváme druhou výpravu. Dostáváme diplom, fotíme se a už jen pár kroků nahoru. Na kopci je nová budova poštovny, kterou hned prozkoumáváme. A tím je cíl procházky splněn. Teď už jen dolů do Pece a tam máme sraz s třetí částí naší skupiny. Večer na chalupě trávíme hraním hry Citadela.
V neděli jsme se i s Ondrou, Krastýnou a Sindinkou prošli na Lesní boudu. Tam jsme si pošmáknuli na dobrotách z kozích sýrů. Já měl grilovaný kozí sýr v anglické slanině s fazolkami a pivko. No dobrota. A potom už jen cesta Vlčím dolem zpět k autu a cesta domů.