Konec minulýho týdne byl hektický. Jedna akce za druhou. Začalo to středou v Kainu na Žižkově. Zahráli tu čtyři celkem nesourodý kapely.
Večer začali Bez řečí. Mladá kapela, kterou si s tamburínou místo bicích umím představit na Portě. Muzika mě neoslovila. Nemělo to koule. Potenciál tam ale je.
To Původní Bureš měl grády. Viděl jsem je na živo prvně. A je to dost velký rozdíl proti nahrávkám. Chtrý texty a šlapající muzika probudily klimbající Kain. U mě má Původní Bureš palec nahoru. A to nemluvím o půvabné violistce jejíž podobnost s Umou Thurman byla zarážejíci.
Kapela S’N’C byla pro mě zcela neznámá. Na pódium nastoupilo pět mladých mužů. Spustili chytlavou muziku plnou energie a napadnutých textů. Nástroje mají zmáknutý na jedničku. Palec nahoru, ale ještě to něco chce.
Na závěr přišli Šántí. Kalsická tříčlná sestava. Jejich CD Ztratit se v trávě mi přišlo trochu kašírovaný a bez basů. Live to byl ale rachot. Texty osloví jak intelektuálněji založené jedince, tak nás, prostý lid. Jsou to prostě mazáci. Palec se tyčí k nebesům. A to i přes to že mi nechtěli jako přídavek nahodit Korytem potoka, na který jsem si ulítnul.
Až později mi došlo, že Šántí je vlastně Sluníčko a byl jsem doma. (Nápovědka-Hýbňoš)
Tady si můžete prohlédnout pár fotek.
Kain měl příjemnou atmosféru a dobrý zvuk. Nebyl jsem tu naposledy.