Na sv.Jiří přijeli na Žižkov finští guru world music. Na živo jsem je ještě neviděl a hodně jsem se na ně těšil.
Jako předkapela se představili Njorek. V této neofolkové kapele hraje na čelo legenda Olin Nejezchleba, který vystoupení prokládal rozkošnejma hláškama na finská témata. V muzice jsou slyšet vlivy různých kultur od moravských lidovek po Kelty. Rozhodně příjemná záležitost.

Krátce po osmé nastoupili Värttinä propagující na svém turné po Evropě novou placku Miero.
Začátek konceru byl oboustraně chladnější. Ale nakažlivý crossover severských lidovek s rockem, židovskou hudbou okořeně arabskými esencemi rozehřál našlapaný Akropolis až k bodu varu. Na muzikantech je vidět, že tu hrají rádi a koncert si užívali. Hannu Rantanen si s basou dával zajímavý kreace, až ho v závěru koncertu zpívající divoženky uhranuly. Zpěvačky disponují mocným šarmem i hlasem a rozhodně je i na co koukat .
Před muzikantama hluboce smekám. Vygradovali koncert až do téměř hardcore konce. Opravdovým mistrem svého nástroje se ukázal usměvavý bubeník Jaakko Lukkarinen, který dokázal ukočírovat přechody z třípětkového rytmu do čtvrtin a zpět. Chvílema jsem se nedokázal ve spleti rytmických a melodických složek zorientovat. A přece to všechno pasovalo. Prostě paráda.
Zkrátka Akropole fo finským hvězdám „sežrala i s navijákem“. Bylo to parádní sousto » … »

Tak tady jsem na snowboardu v Čenkovicích.



A tady jedu Slalom open v Poličce roku 1989. To byly špičkově obsazené závody s mezinárodní účastí.
Přepadá mě nostalgie…