Jirka se soustředí a Martin ho z kočárku povzbuzuje chrastítkem. Chlapci se rozhodnuli dát Sucide v kočárku. Poslední změření síly větru a jede se. Kočárek hnaný Jirkou nabírá rychlost a už letí vzduchem. Martin sundává ruce i nohy z kočárku a je to tam. Dopad lehce přeletěl, ale ustál to. Příště chce tato sehraná dvojice odjet of baby carriage.
Redakce tohoto plátku jim drží palce a přeje další sportovní úspěchy.

To co naši soudruzi ve složkách SNB předvedli nás vrátilo o 20 let zpět. Nemohl jsem tomu uvěřit. Odmítám na takové policejní průsery přispívat ze svých daní.
Doufám v hojnější účast a zdravý rozum v příštích volbách. Takovýto rudý teror se již nesmí nikdy opakovat.

Zajímalo by mě, jaké jsou náklady na podobné policejní cvičení, jaké škody policie naláchala na majetku i loukách a polnostech. Stát by měl žalovat odpovědné činitele a tyto částky soudně vymáhat. Třeba potom někomu dojde, že už nejsme divoký východ, kde si každý může dělat co chce.

Pokud chtějí policejní složky cvičit zásahy, tak proti hajlujícím dutohlavům nebo komoušským seancím. To jsou nebezpečné a nezákonné skupiny lidí. A zásah žádný. Něco tady opravdu smrdí…

Odkaz na policejní stát

Dneska jsem měl volnější večer. A tak jsem vyrazil do kina. V Praze asi po sedmi letech. Chtěl jsem vidět první díl pětidílné trilogie Douglase Adamse The Hitchhiker’s Guide to the Galaxy.

Reakce, které jsem na film slyšel nebyly právě lichotivé. Nejvíc je filmu vyčítáno, že se striktně nedrží knižní předlohy. Na ty pasáže jsem se těšil nejvíc.

Film má docela slušný spád a nové pasáže do něj zapadají. Pro mě byl jediným zklamáním Marvin. Maniodepresivní robot sloužící na Srdci ze zlata.

Kniha ho popisuje jako vysokého a štíhlého. Ve filmu je to bumrlíček. Připomíná mi Švejka. Jeho maniodepresivní sklony nevypadají opravdově.

I přesto jsem se na filmu dobře bavil. Trillian je půvabná, Zafod dostatečně šílený, Ford – černoch taky zařezává. No a Arthur sedí.

Rozhodně doporučuju přečíst alespoň první díl, než vyrazíte do kina.
A určitě si sebou vezměte ručník. Nikdy nevíte co se může stát.
Minimálně na vás budou koukat jako na cvoka (funguje to spolehlivě).

Tuhle legendu undergroundu jsem viděl poprvé naživo. Koncert proběhl v Café na půl cesty. To funguje jako chráněná dílna. Více informací, včetně programu najdete na jejich webu .

Když jsem dorazil, park se hemžil muzikanty, psi, lidmi a dalšími podobnými formami života. Dal jsem si pivko a z „pódia“ se začal valit temný androš jako za starých časů (fakt nejsem patetickej (aspoň doufám)).

Kapele dávají naprosto nezaměnitelný výraz zpívající kytarista a zpívající klávesistka. Obzvlášť impozantně působí jejich skladby s německy zpívanými texty.
Hypnotický valivý rytmus dodává basa a bicí.

Kapela zahrála hodinový set a pak padla vyčerpáním. Vůbec se nedivím – bylo tam jak v pekle.

Užil jsem si večer očistné lázně v temných vodách undergroundu.

Podívejte se na pěkně udělaný webovky Terra Ignota

Fotky

Vobejvák je útulný podnik naproti Cimrmanům. Rollovers tam vtrhli se svým skorounplugged představením. Vobejvák se slušně zaplnil a se všemi účastníky párty šil rytmus. Nebýt policejní hodiny, hrálo se až do rána.

Rollovers mi opet zvedli náladu a potěšila i čepovaná Plzeň. Zkrátka velmi pohodovej večer.

Fotky