Vyjeli jsme do Neratovic na průzkum zdejšich lesů. Objevili jsme lávky i trailsíky.

Posádku jsme tvořili s Hýbňošem a Emákem. V Neratovicích se k nám přidali domácí The Skřeth a Martin. Projeli jsme dvě lokality a docela si užili den. Místní svoje stavby přiostřují, ale pořád je to pohoda i pro nás jezdící veterány.

Pár fotek

Tak dneska jsem si vyjel o kultovní klubohospody Modrá vopice. Zahráli tu industrialdancehardcorecabartoví Fittipaldi is dead spolu s industrialhiphopovými ROXOR. Uff. Vopice se důkladně zaplnila a mou hlavou se plížily myšlenky, co z ní po takovéto smršti asi zbyde.
Bubenice Hany Bunny ukázala, že je v ráži, když se ji podařilo během zvukovky FID polámat paličky.
Mlhu vyráběl Jindřich spolu s Karlosem. Následkem byla nejen nemožmost focení, ale i nutnost orientace v prostorech klubu pouze po hmatu. A to i za barem a na toaletách. Nakonec je to vidět i na fotkách.
Koncert se odehrával za naprosté tmy a pódium osvětlovala pouze lampička na klávesách Ing. Vikinga, který se vynořoval z mlhy jako přízrak. Se světlem nakonec vypomohl i Miky B.B., když nasadil své brýle.
Fittipaldi obohatili svůj repertoár o nové kousky. Pohodovou atmosféru zhatil drink nalitý do mixpultu. Tato nehoda rozhodila kapelu, publikum nikoli; to nechtělo své hrdiny pustit z pódia.

Poté nastoupili ROXOR. Proti poslednímu koncertu posílili o basáka, předělali klaxofon a doplnili strunné nástroje.
Spustili svůj pekelný ryk doprovázený hip-hopovou recitací. Méně otrlí jedinci začali houfně opuště vopici. A i ti otrlrjší nevědomí netušili co se děje.
Basa coby nový nástroj muziku obohatil o další barvu a celkový dojem byl „melodičtější“. Fotky ROXORu
Po čtvrtém kusu jsem musel vyrazit do postele. Za poslední tři dny jsem naspal celkem asi 10 hodin. V neděli mě čekají lávky v Neratovicích.

Konec minulýho týdne byl hektický. Jedna akce za druhou. Začalo to středou v Kainu na Žižkově. Zahráli tu čtyři celkem nesourodý kapely.

Večer začali Bez řečí. Mladá kapela, kterou si s tamburínou místo bicích umím představit na Portě. Muzika mě neoslovila. Nemělo to koule. Potenciál tam ale je.

To Původní Bureš měl grády. Viděl jsem je na živo prvně. A je to dost velký rozdíl proti nahrávkám. Chtrý texty a šlapající muzika probudily klimbající Kain. U mě má Původní Bureš palec nahoru. A to nemluvím o půvabné violistce jejíž podobnost s Umou Thurman byla zarážejíci.

Kapela S’N'C byla pro mě zcela neznámá. Na pódium nastoupilo pět mladých mužů. Spustili chytlavou muziku plnou energie a napadnutých textů. Nástroje mají zmáknutý na jedničku. Palec nahoru, ale ještě to něco chce.

Na závěr přišli Šántí. Kalsická tříčlná sestava. Jejich CD Ztratit se v trávě mi přišlo trochu kašírovaný a bez basů. Live to byl ale rachot. Texty osloví jak intelektuálněji založené jedince, tak nás, prostý lid. Jsou to prostě mazáci. Palec se tyčí k nebesům. A to i přes to že mi nechtěli jako přídavek nahodit Korytem potoka, na který jsem si ulítnul.
Až později mi došlo, že Šántí je vlastně Sluníčko a byl jsem doma. (Nápovědka-Hýbňoš)

Tady si můžete prohlédnout pár fotek.

Kain měl příjemnou atmosféru a dobrý zvuk. Nebyl jsem tu naposledy.

Zemřel právě před 50-ti lety. Jedni ho považují za génia a jiní za šarlatána. Mě na něm zaujaly kromě jeho vědeckých prací i bonmoty, kterými se pokoušel vědu odlehčit.

-Kdo nikdy neudělal chybu, nikdy nezkusil nic nového.
-Věda je báječná věc, pokud se jí nemusíte živit.
-Mír si nemůžete udržet silou. Mír dosáhnete pouze porozuměním.
-Zdravý rozum je sbírka předsudků, které získáte než vám je 18.
-Nejtěžší věcí na světě na porozumění je daň z příjmu.
-Nedělejte si hlavu s matematickými problémy. Věřte, že ty moje jsou větší.
-Představivost je důležitější než vědění…
-Jen dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská stupidita. A to si ještě nejsem jistý tím prvním.
-Netuším s jakými zbraněmi se bude bojovat ve Třetí světové válce, ale vím jistě, že ve Čtvrté světové se bude zápasit s klacky a kameny.
-Tajemství kreativity spočívá v umění utajit své zdroje.
-Když se nehodí fakta do vaší teorie, změňte fakta.
-Jestliže A je životní úspěch, potom platí, že A=x+y+z.

Ať už byl géniem, nebo podvodníkem, nesmazatelně se zapsal do dějin a popostrčil vývoj o kus vpřed.

Včera večer sem po dlouhý době zavítal do nejkultovnější putyky v Praze U vystřelenýho voka. Zahrála tu neméně kultovní kapela Umělá hmota. Jaký bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že v UH hraje kolega z firmy (ten s nejkratšíma vlasama).

Voko se zaplnilo přesnejma žižkovskejma týkama a typoňkama a UH se do toho vopřeli. V tu chvíli sem se vrátil do roku 1988 do nějaký stodoly u Žamberka, kde kdosi zapíjel narozeniny.

Pánové to tam tlačili, konzumace u výčepu neváznula a Voko se bavilo. Kapela hrála hlavně nový songy, který ani neznám, ale zahudli i pár povědomých kousků.

Tenhle večer jsem si fakt užil. Ovanula mě nostalgije, ale jen na chvíli.

Pokud vás taková muzika baví, vyražte na ně! Umělá hmota je při síle.

Vebovky umělé hmoty

Fotky